MAGICKÝ SVĚT ROSTLINNÝCH UČITELŮ

Principem dietování je ztišit se, vyčistit se, spojit se s rostlinami, tělesně i duševně. Učitelé a učitelky ti začnou předávat své učení, sílu, písně, slova. Děje se tak pomocí pití čaje, dvakrát denně, kdy je třeba držet čistou dietu a být o samotě.

První bylinka, se kterou se člověk v Sachamamě seznámí, je Ajo Sacha, teď už si nepamatuji, zda abuelo nebo abuela. Divoký česnek, přichází na tebe s těžkým spánkem. Spíš klidně i 13 hodin denně, a když zrovna nespíš, tak si připadáš zmatlaně. 

Procitneš, houpeš se v síti, a už jsi zase těžký/á a propadáš se do lucidní říše snů… Sny se velice živě vybarví, dostanou obrysy, tvar, významy. Anebo ti Ajo sacha rovnou otevře dveře do světa spiritů, kteří mají velkou radost, že je vnímáš. Tuhle se mi stalo, že po jednom dni mi velice živě ukázal/a jedno z témat, které budu řešit. Vyzvedne do vědomí, co je v tobě živé.

Na fyzické rovině čistí krev, myšlenky, těžké energie. Má velká černá netopýří průhledná křídla, umí zvednout těžké věci a poslat je do světla. 

Na obrázku je to ta světle fialová květinka ve tvaru trubky.

Huarmihuasca, abuela. Na obrázku je to ta veliká liána. Její potrubí jde hluboko, táhne se přes celý prales, můžeš ji potkat u země, ale pne se i ve výšinách. Dokáže se podívat do zastrčených témat a dodat ti odvahu k tomu, abys je vytáhl/a. Je silná, důstojná bytost, moudrá babička, která je laskavá a přesto pevná. No a ty můžeš přebrat její kvality a integrovat je do své práce. Jednou ji kolegyně zpívala, a z jejího ikara vylétla Sachamama, primární hadí síla, duch pralesa. Koukala na mě svým obřím opeřeným okem a já si připadala jak na rentgenu. Prý jestli tu práci myslím vážně. Ve spolupráci s tabáčkem z tebe vypáčí skutečné poklady, aby ti pak bylo přibližně o sto kilo lehčeji. 

Bobinsana, sirenita, královna vod, abuela. Na obrázku ta růžová. Je tak silná, že se doteď klátím, když přijde. Když ji člověk začne pít, tak dokonce může být omluven z další ceremonie, protože její účinky jsou opravdu fenomenální, nervy si na ni potřebují trochu zvyknout. Je spojená s vodním světem tsunki, primárních vodních šamanů. Předává jejich léčení. Proto člověk potřebuje už mít nějakou sílu, aby toto ustál.

Jak je mocná, tak tě taky v osobní čistce pošle hodně hluboko, abys měl v hlavě a těle vymeteno, abys byl/a pevný/á. 

Je ovšem i velice laskavá a soucitná, což se hodí v případě, že si potřebuješ tyto vlastnosti přebrat, ve vztahu sám/a k sobě. Krom dalších věcí, které ještě neznám, poskytuje velice silnou ochranu.

Po nějaké době s ní si začneš připadat krásný/á, obklopuješ se hezkými věcmi, pečuješ o sebe. Máš v bytě nablejskáno. Dopřeješ si pro sebe to nejlepší, protože dojdeš k názoru, že si to přece zasloužíš. 

Ve snech tě může posílat do říše tsunki. Ještě rok po dietě se mi zdálo o opravdu velikánských vodních tělesech.

Tabáček, abuelo. Stále mladý dědeček, učitel, nejlepší kámoš. Rád si dělá z lidí opravdu ostrou srandu. Když dojde k názoru, že je moje otázka blbá, tak mi to taky dá vědět. Okamžitě ti vytáhne ty nejhorší strachy a omlátí ti je o hlavu tak, že se jich radši přestaneš bát.

Tabáček je pravou rukou každého bylinkáře. Bez tabáku se nehneš. (Jak to máte v Kolumbii?) Nemyslím tím, že ho člověk musí mít pořád u huby, ale je nutné se spřátelit s jeho spiritem, protože je celého představenstva šéf, a zároveň i podporovatel.

Dovede překlenout obrovské duševní propasti a poslat tě do světla. Uzemní tě ve smyslu, že najednou řešíš ty zemské věci, peníze, práci, stabilitu, blahobyt. Začneš být velmi praktický/á a vidět cesty tam, kde na první pohled nejsou. 

Člověk je po nějakém čase s ním ostrej jak diamantová cirkulárka, což se hodí zejména pro lidi bezhraniční a příliš laskavé, najednou si dovedeš udržet svůj prostor a nebojíš se zařvat. Dodá ti strukturu a disciplínu. 

Krom ochrany plní i přání a spojuje se Stvořitelem. Zde musíš dávat sakrální bacha, abys tvořil/a zodpovědně. Tabák je totiž takový, že ti věci umožní, ale následky už si neseš sám/a. Na obrázku je to ten žlutý.

Chiric Sanango. Herr pravdádes, abuelo. Před ním nic neschováš. Bratranec toecity, andělské trumpety. Nepoznala jsem ho při dietě, ale seznámena jsem již byla a vcelku jsem čuměla :) Rozčísne totiž svými alkaloidy co potřebuješ nejakutněji vyléčit, a okamžitě ti to vytáhne na světlo boží, abys s tím mohl/a dlouhodobě pracovat. Přitopí ti pod kotlem, že z toho opravdu sáláš teplo a vidíš věci, neboť ty jeho alkaloidy. Když se dietuje tento dědeček, tak má člověk pauzu od babičky. Už se těším na bližší seznámení. Na obrázku ten tmavě fialový.

Babička. Oslavnou knihu bych o ní mohla napsat, což taky udělám. Zde napíšu jen to, že miluje všechny lidi. Na moji otázku, proč dělá tuto práci, mi řekla, že někdo to dělat musí. 

A to je zatím všechno přátelé, další díl bude po dalších dietách. 

VÝLET NA ZAČÁTEK AMAZONKY

Don Francisco rád staví baráčky. Aby se občas zabýval něčím jiným, než je spirituální práce. V jeho centru Sachamama tvoří vstupní bránu série žárovkami ověnčených výškových rozhledniček, které můžete prolézat po lanových žebřících. Vždy jsem je zdola obdivovala. Výškovému dřevu v tropických oblastech nevěřím, tím méně provazům, protože termiti.

Teď svůj stavební koníček přesunul na soutok řek Ucayali a Maraňón, kde mohutným tokem začíná Amazonka, aby tekla přes celý kontinent až do Atlantiku. Babička mu při ceremonii řekla, aby tam postavil rozhlednu a maloku (ceremoniální chrám). Ivy mu řekla, že se jí zdálo rovnou o třech. Francisco na to nic neřekl.

Když to teď píšu, tak mám dojem, že tahle akce má spirituální přesah, jako ostatně všechno, co šamani dělají, aniž by o tom nějak zvlášť mluvili. Navenek si prostě postaví baráček, a tváří se jakoby nic.

“V téhle malé vesničce všichni pijí ayahuascu”, pravil Francisco a ukázal na smečku plechových budek, rozesetých po okolí. “Já sem budu jezdit a při západu slunce, s výhledem na velkou vodu, budu pro místní lidi dělat parfémové ceremonie.”

“Když se vydám proti proudu řeky, tak po třech dnech dovesluji do mojí vesnice kmene Capanahua, kde jsem vyrůstal. S motorovým člunem zvládnu cestu za osm hodin. Akorát gringos tam nejsou vítáni. Když jsem tam vzal na výlet kolegyni Rachel, tak jsem musel říct, že je to moje žena.”

Soutok dvou řek je mohutný. Už kolega Fritz z toho byl kdysi paf a postavil tam kostel. Z fotografií to není poznat, ale jejich majestátnost je nezměrná. Člověk se na to dívá, kouká na orly a supy, kteří krouží nad hladinou a připadá si prťavej, jako ostatně všude v Amazonii.

Výlet to byl parádní. Banda dieteros, vytržená z povinné samotky, byla nadšená, že si může povídat. Ještě více nadšení jsme byli z povolených kokosů, které jsme paní ve stánku vykoupili, a zajedli je pečenými banány.

JAK VYPADÁ POBYT V PRALESE

Hned po výlezu z letadla zjistíte, že jste v tropech. Vzduch je těžký, vlhký, plný vůní. Na letišti vás vyzvedne Martin v tuktuku (kočár na motorce) a pojedete přibližně 45 minut směrem k Nautě. Čím více se budete vzdalovat z města, tím je vzduch čistší a chladnější. Brána centra La Luz de Sachamama (světlo matky Země) se tváří jako restaurant, zamává vám z ní pár domorodců z rodiny, a možná stoletá teta ayahuasquera, která zrovna přijela z Pucallpy na návštěvu.

Ve dne i v noci si vás přebere uvítací procesí, čapne vám tašky a batohy, a přes hřiště a koupací jezírka vás zavede přímo k Franciscovi, kterého byste skoro přehlédli, protože je malý a nenápadný. Poznáte ho dle znělého hlasu a přirozené autority, kterou kolem sebe šíří na kilometry. Kromě komárů a Rachel ho tam poslouchá úplně všechno. V závěsu se vynoří maestra, drobná blondýnka z Francie, která ale evropsky pouze vypadá, už dávno vrostla do pralesa. 

Po krátkém uvítání a organizačních informacích (typu, kam dát špinavé prádlo, kde je pitná voda, kdy dostanete jídlo a toaleťák se nehází do záchoda) budete doprovozeni do svého tamba, jednomístné chatky s postelí, hamakou, stolem a toaletou. Provázek na sušení prádla, napnut na terásce, poslouží jako šatník. 

Jídlo dostanete v devět ráno a ve tři odpoledne. Pokrm je bez soli, cukru, koření. Většinou se jedná o kombinace hrachu, quinoi, rýže, vajec, brambor, řepy, sem tam mrkve nebo plantanu, občas je avokádo, rybka nebo špagety.„Jídlo při dietě máte proto, abyste nepadli“, odpověděla maestra na komentář ohledně nedostatečné chuťové variace včerejšího oběda. 

První chvíle na samotce v tambu jsou nezapomenutelné. Koukáte do zeleně, slyšíte symfonie zvuků, je vám teplo a zjišťujete, že začínáte nepotřebovat vůbec nic. Zhoupnete se na záchodě (vlhko a termiti dělají pro podlahu své), opláchnete se v barelu, rozsvítíte svíčku, protože elektřina není. Jak se stmívá, tak se zvuky proměňují, jsou hlasitější, už nepoznáte, co jsou žáby a co ptáci. Chvíli přemýšlíte, jak v tom randálu proboha usnete, abyste zjistili, že vás prales unese do spánku rychleji než maminčina ukolébavka. 

Druhý den jste pozváni k přípravné parfémové koupeli. V plavkách se dostavíte k rybníčku, kde vám maestro na hlavu vyklopí vodu s květy. Musíte si to pořádné rozmatlat po obličeji. Poté se v pralesních chrámu alias maloce posadíte na sedátko, a maestro vás řádně okouří tabákem. Následuje důkladné ometlení parfémem, nádhernou voňavou medicínou, která se pije kůží. Jste očištěni a připraveni na první setkání s ayahuascou. Ideálně se už nesprchujte.

V den ceremonie se pouze snídá, po druhé hodině už stejně nemáte na nic chuť. Vaše tělo tuší, že se něco chystá. Během dne se pravidelně chodíte houpat na toaletu, vaše střeva také tuší, že se něco chystá. Kolem šesté večerní už je hutná atmosféra přímo hmatatelná.

Před setměním se odeberete do maloky a vyčkáváte příchod maestrů. Je vhodné si předem zjistit, kde se nachází toalety. Maestros vás nejdřív obejdou, okouří tabákem, Francisco každému říká osobní zprávu, popřípadě prolog na téma „důvěra v medicínu“. Začátečníci nejprve dostanou čtvrtku, bohatě to stačí. Prales nabírá na intenzitě, už je tma, maestros začínají zpívat, máte dojem, že je jim nejmíň 150 let. 

Ceremonie trvá dvě a půl hodiny, pak se intenzita sníží a zjistíte, že to máte za sebou. Maestros na vás mrknou, zjistí, jestli žijete, a popřejí dobrou noc. Cítíte se v bezpečí i bez jejich přítomnosti, dohlíží na vás zdálky a v případě potřeby zasáhnou. Práce nekončí, medicína pokračuje. Můžete ještě chvíli zůstat sedět nebo se vydat na cestu domů živým pralesem. Ayahuasca je empatogen, otevírá a zbystřuje vědomí, nechává vás nahlédnout za oponu reality, do svého světa. To vám dojde, když na vás cestou začnou mávat lístečky chacruny a máte dojem, že na vás něco kouká. To není jen dojem, zvědavě na vás kouká úplně všechno. S velikou pralesní láskou. 

Možná usnete, ale spíš se budete tak lucidně kolébat a přehrávat si zážitky z večera. Uvidíte světýlka, linky, obrázky. Prales vám bude hrát do ouška, při uvolnění těla se medicína možná ještě rozjede. 

Ráno se probudíte k ranní polévce a odeberete se na společnou schůzku. Maestros si poslechnou vaše zážitky, a pokud uznají za vhodné, tak vám k tomu něco řeknou. Nejprve dostanete odvar z bylinky ajosachy, která čistí energetický systém, uzemňuje, uklidňuje. Pije se každý den v osm ráno a ve čtyři odpoledne. Skvěle se po ní spí, někdy i dvanáct hodin denně. 

Ceremonie se konají v úterý a v pátek, mezičas lidé tráví procházkami, koupelí v jezírku, cvičením, meditací, spánkem a hlubokou sebereflexí. Je důležité být sám se sebou, věnovat pozornost tomu, co vyvstane z hlubin psýché a žádá si pozornost. Čím větší disciplínu člověk má, tím lepší má dieta výsledky. Pobytem v pralese se člověk dostává do pomalejšího módu, nemusí nikam spěchat, může se naladit na biorytmus přírody a tím pádem i na svůj. Chodí spát v osm a vstává v šest ráno. 

Během další ceremonie se k vám přihlásí nová bylinka, maestro vám sdělí její jméno. Půjdete si ji společně prohlédnout, okouřit ji, poprosit o lístečky k uvaření odvaru, poděkovat jí. Maestro vám druhý den přinese džbánek s tekutinou, kterou si odnesete k sobě do tamba. Budete ji pít dvakrát denně, ráno a odpoledne. Odvar je silný, je připravený z velkého množství materiálu. K čaji dostanete i posvátnou píseň, ikaro, které je vhodné se naučit a k pití si ho zpívat.

Další ceremonie s ayahuascou zesílí účinky dietované rostliny, i celý proces léčení. Ven jdou těžké energie, vzteky, smutky, bolení. Zdají se vám sny, začínáte více vnímat své tělo i přírodu. K bylinné dietě je třeba ticho, klid, čistá strava a disciplína. Čím čistší tělo, tím lépe spirity a jejich šepot uslyšíte. Rostlinné alkaloidy, harmalíny a další látky se dostanou do tkání Vašeho těla, pracují, čistí, pomáhají. Tisíciletá moudrost šamanů o spirituálním účinku rostlin je západní vědou zcela nepopsaná.

S každou ceremonií se dostáváte hlouběji, zároveň se odlehčujete, pročišťujete, je vám čím dál tím lépe. Tělo i mysl se rovnají do své základní, blažené matrice. Celý proces je velmi laskavý, trpělivý, dle vašeho tempa. Nikdo na vás nepospíchá. Na šestou ceremonii už se vyloženě těšíte, babička vás vítá, a s radostí vám ukazuje svůj svět divů a zázraků. 

Dochází vám, jak je váš život požehnaný a posvátný. Divíte se, proč sem nejezdí každý. Stojíte ve své venkovní “sprše“ u barelu, lijete si kýblem vodu na hlavu, koukáte u toho do lesa, a nejraději byste tady zůstali. Západní svět s jeho vymoženostmi vám připadá vzdálený. Tady vám stačí kartáček na zuby a dvě trička, brambora k obědu, hlavně že jste venku a dýcháte ten krásný voňavý vzduch. 

Připadáte si jiní, více sami sebou. Pobyt v pralese a vše, co jste zažili, s vámi bude už napořád. Proces léčení bude pokračovat další roky. Prošli jste hlubokou vnitřní přestavbou, teď se začne předělávat váš život. 

Pozorujete, co všechno chcete jinak. Prvních pár týdnů po návratu není dobré dělat zbrklá životní rozhodnutí :) Anebo je dělat, ale nezapomínat na náležitou zodpovědnost. Další měsíc je vhodné držet lehkou dietu, bez masa, alkoholu a kávy. Neuvádět se do přílišného stresu, jemně vplout do své obvyklé rutiny. 

Spíše dříve nežli později vám babička otevře pár neočekávaných dveří, aby se vám lepe žilo, bylo. 

O PARFÉMU

Parfém je krásná, voňavá medicína. Složená z 12 pralesních rostlin, sesbíraných, a zpracovaných učitelem Francescem dle receptu jeho babičky, předávaného z generace na generaci peruánských maestrů perfumerů. 

Při parfémové ceremonii se zpívají ikara, která volají jeho spirit, zároveň zvou duchy rostlin a motýlů, stejně jako léčení z horního světa. Tekutina se nepije, každý ji dostane v malém kalíšku, který si přidržuje pod nosem,  aby ji mohl dýchat po dobu zpěvů. Každý člověk na začátek dostane trochu parfému i na ruce a na hlavu. 

Člověk se má po celou dobu vdechování soustředit na svůj záměr, který svou pozorností spolu s parfémem čistí. Celou dobu ceremonie je tedy třeba se koncentrovat a myslet na své přání. 

V Sachamamě se pořádá jednou týdně, v mezidobí pracovních nocí s babičkou. Je to vítaný moment, kdy v míru všichni sedí v kruhu, a nechávají se laskat vůněmi, zvuky pralesa a písněmi učitelů. 

Je to taková pralesní aromaterapie. Vonné silice a alkaloidy učitelských rostlin působí na fyzické tělo, zatímco jeho spirit pracuje s myšlenkami, s emocemi, se snovým světem. Zbystřuje vnímání, s jeho pomocí se lépe tříbí věci v hlavě, přichází jasnost, člověk se ještě lépe propojí s dietovanou rostlinou. 

Po parfémové ceremonii není dobré jíst, mýt se nebo si čistit zuby, člověk tak ve spojení s vůněmi může strávit celou noc. Sny bývají většinou ještě barvitější a jasnější, přichází vize, zprávy, obrazy.  

Po prvním večeru s parfémem jsem si připadala jako zvonovitý květ, který se klinkal v lehkém vánku. Vjem byl tak silný, že jsem se lehce motala i o dvě hodiny později ve své hamace.

Parfém má svůj vlastní spirit, stejně jako všechny rostliny, ze kterých je složený. 

Maestro ayahuasquero perfumero je člověk, který obdržel pozvánku od spiritu, držel patřičnou dietu, aby se seznámil se všemi rostlinami a učil se od nich, to vše pod dohledem učitele. Perfumero pak může s pomocí této medicíny poskytovat léčení a učení. Kromě ceremonií může pro lidi dělat i koupele a vodičky k aplikaci na tělo. Květinové vody pak pomáhají k léčení a čištění těžkých energií. Říká se, že takový člověk má tak vytrénovaný čich, že vycítí nerovnosti v aurickém poli pacienta. Díky tomu pak může pomoci s emocemi, nemocemi i slabostmi.

Autorkou obrazu La Palomita je Ivy Morwen Poláková.

DO PERU JSEM SE VYDALA, ABYCH SE MOHLA PŘIBLÍŽIT SVÉMU SNU PŘIVÉST NA SVĚT DĚŤÁTKO

Byla to neuvěřitelná jízda, která mi mimo jiné pomohla pochopit mnoho souvislostí a také se propojit sama se sebou. 

Medicína mě celou dobu vedla. Hlubokým léčením bylo, když mi ukázala staré, hodně hluboko uložené trauma, které se mi stalo v dospívání a které jsem úplně vytěsnila, a vlastně nikdy pořádně neprožila.

Tato výprava do Peru pro mě byla opravdu mimořádným zážitkem.  Začala jsem tam pociťovat, že teď už miminko přijde. Po návratu vnímám velké změny, všechno jde tak nějak snadněji a v lehkosti. Už věci tolik neřeším jako jsem řešila předtím. Jako bych tam nechala nějaký obrovský balvan. Všechno se mi jeví najednou jednodušší a více v klidu. Jsem za to nesmírně vděčná.

O LÉČENÍ S ROSTLINAMI V PRALESE

“Stav léčení ducha a těla není přesun odněkud někam, je to návrat do přirozeného stavu blaženosti.”

Rostlinná dieta spočívá v bytí v izolaci v přírodě, v konzumaci čisté stravy bez soli, cukru, ovoce a koření, a v pravidelném pití odvaru z mistrovských rostlin, připravených maestrem.

Trávení nesoleného, jednoduchého jídla složeného z obilovin, luštěnin a zeleniny tělu pomáhá zbavit se nasbíraných nečistot a nechtěných zásob. Může se tak odlehčit a otevřít se ozdravným procesům. 

Potrava je tak nevýrazná, že se mohu věnovat jiným, v tento moment důležitějším věcem. “Servírujeme jídlo jen proto, abyste nepadli”, pravila Rachel, když jsem ohrnula nos nad další porcí nesolené quinoy. Bez vnějších stimulací ve formě zábavného jídla mohu přesunout pozornost dovnitř, třeba i k tomu vzteku, který ve mně vzbuzuje ranní polévka. 

Sžívání se s pralesem je návrat k přirozenému biorytmu, který je sám o sobě pro mé uspěchané evropské tělo balzámem. 

Na pozadí zvuků a klidu přírody se moje hlava i tělo uvolní, a je možné se do sebe lépe ponořit. Proces sestupu do hlubin psýché je pak o to jednodušší, a mohu se tak zabývat jmenováním dynamik a bolestí, které potřebují pozornost a světlo vědomí.

Čas strávený v klidu náruče pralesa už je sám o sobě léčivý. Odpočinek, dostatek spánku a pravidelné procházky pro vodu bez nutnosti něco produktivního dělat či zařizovat je prvních pár dní nezvyklých, ale pak už jsem ochotná v hamace bydlet celý den. Většinou pak zjistím, kolik je vlastně kolem mě života, a počítám, kolik se kolem mě za den mihne komárů.

Bez vyrušování, debatování s lidmi, distrakcí ve formě každodenní rutiny a práce mohu zjistit, že sama před sebou neuteču. Všechny potlačené, neviděné, neurčité myšlenky a dynamiky mají možnost vykouknout na povrch, a já se jimi mohu zabývat. 

Je také vhodné se dostat do stavu “lehké mysli”, abych mohla lépe naslouchat jazyku rostlin, který bývá velmi tichý, subtilní. Komunikují jemně, pomocí vizí, pocitů a snů. Rostliny vždy čekají, až se člověk dostane do určitého receptivního klidu. O pozornost vás neprosí. 

K léčení s bylinami je vhodné zaujmout zodpovědný přístup, který je diametrálně odlišný od evropského zažitého modelu “doktor mi dá pilulku, která můj neduh vyléčí”. Rostlinná dieta je hlavně o disciplíně. Nikdo mě nekontroluje, zda bylinku užívám, věnuji se sama sobě a dodržuji dietní režim. V pralese platí jednoduchá rovnice, kolik do léčení dám, tolik dostanu zpět.

Maestro velmi dobře pozná, že nezpíváte tu píseň, kterou vám dal. Po druhé už vás na to upozorňovat nebude, protože je mu to vlastně víceméně jedno. Vaše léčení, vaše zodpovědnost. 

Maestro zde nemá roli lékaře, který pacienta prosí, aby jeho léčení přijal. Může nám pomoci tehdy, když své přání myslíme vážně. Pak nám podá pomocnou ruku, uvaří bylinný odvar, provede hlubokým léčením s medicínou a vydá doporučení, které může pomoci s další integrací. 

Je pouze na mě, zda nabízenou pomoc přijmu, naleznu kdesi v sobě sílu, pokoru, upřímné přání a někde z hlubin svého já vykutám zodpovědnost sama za sebe a své procesy. 

Pak už je cesta otevřena, jen před sebou neutéct. Bývá to těžké, občas nesnesitelně, ale zároveň za vším vnímám nekonečnou laskavost a lásku, se kterou mě celé stvoření chová. Postupem času jsem zjistila, že jediná osoba která mi ubližuje jsem já, a vnější projevy jsou jen dokonalým odrazem mé vnitřní krajiny. Všechno chce abych se měla dobře, tak je třeba sundat ty ztrouchnivělé ploty, udělat si místo, generální úklid a nechat to plynout. A o důvěře v život zase v příštím článku.